I. NÁDVOŘÍ 

Na lunetových římsách spojovací chodby z této strany hlásá nápis pod postavou sv. Jana Křtitele nebo Ježíše: „Pomni na smrt, neb nevíš dne ni hodiny“ jako parafráze na latinské Memento mori - pamatuj na smrt. Mohla to být jakási magická obrana, varování případnému vetřelci vstupujícímu do areálu. Nad ním se nachází božský symbol - trojúhelník, ve výsečích lunetových zaklenutí jsou kolem něj dva andělé s Kristovými iniciálami (IHS, CHR), dále po levé straně andělé třímající „Arma Christi“ tedy nástroje Kistova umučení - korunu, sloup (u kterého byl bičován) a kříž. Jejich počet ale neodpovídá dobovým zvyklostem. Minimálně jeden (patrně hřeby) určitě chybí, ale skryla ho necitlivá novověká přístavba. Stejná situace se pak opakuje na druhé straně, kde se v lunetových výsečích objevuje patrně sedm chórů andělských, kterých je ale vidět pouze necelých šest. Námětem pro dámy v lunetách je podobenství o deseti pannách (pěti moudrých nalevo a pěti bláhových napravo - Mt 25,1-13), které má souvislost s nápisem mezi nimi a s průvodem na opačné straně spojovací chodby. Mezi okny jsou opět znaky Šebestiána Leskovce a jeho manželky Žofie s jejich iniciálami.

Z tohoto nádvoří je vidět největší část doposud stojících partií původního hradu. V prostoru dnešního prvního nádvoří mohla být původně i lehčí hospodářská stavení podél obvodové hradby. Naprosto unikátní je hláska, s mnohými gotickými prvky, která nemohla mít vzhledem k subtilnosti zdiva žádný pevnostní význam a má ve vyšších partiích velmi neobvyklý elipsovitý půdorys. V nejvyšších partiích nad krakorci, nesoucími původně pravděpodobně dřevěný ochoz jsou dobře rozpoznatelné novověké cihelné úpravy.

Na mnohých místech využili stavitelé renesančních a barokních křídel původní hradební obvodové zdivo původního vodního hradu, pročež tloušťka stěn je někde až 2 metry. Objekt na západě ukrývá dva goticko-renesanční sedlové portály. 

Vchody do sklepů, kterých si lze porůznu povšimnout, přechází na některých místech v chodby. Podzemí není odborně prozkoumáno, ukrývá například i studnu a je částečně vylámáno do skalního masivu. Sklepy byly postupně rozšiřovány a upravovány tak, aby staticky neohrozily novou výstavbu uvnitř hradeb.

Goticko-renesanční křídlo s hodinovou věží je jedna z nejstarších budov. V přízemí jsou těžké valené klenby, v patře křížové bez žeber, v druhém patře plochostropé místnosti. V přízemí, které mohlo kdysi sloužit, jako prostory pro skladování zásob jsou jen štěrbinová okénka. Rizalit věže s arkádami po stranách umožnil při renesanční přestavbě nové propojení jednotlivých pater tohoto křídla. V interiérech se někde dochovaly pálené dlaždice s planetárními motivy. V prvním a druhém patře jsou na třech místech krakorce po menších arkýřích - pravděpodobně záchodech - prevétech neboli česky výsernicích.

Někdy v průběhu 2. desetiletí 17. století bylo postaveno vstupní severovýchodní křídlo, které pohltilo starší vstupní bránu a částečně předstoupilo před původní středověkou kurtinu směrem do příkopu.

Ještě za Arnošta Haracha bylo v 50. letech 17. století k vnitřní straně obvodové hradby přistavěno východní křídlo, spojující severovýchodní vstupní křídlo s jižním křídlem zámku. Zástavba kolem prvního nádvoří tak v podstatě získala současnou podobu. Přízemí a patro nového křídla bylo opatřeno otevřenými chodbovými arkádami.

Podle výsledků dendrochronologie byla většina budov zámku v průběhu 60. let 18. století opatřena novými krovy hambalkové konstrukce s ležatými stolicemi. Nejspíše se tak stalo v důsledku požáru, čemuž nasvědčují ohořelé starší trámy patra, dochované dnes v podkroví východního křídla zámku. Oprava škod byla spojena s většími stavebními úpravami provedenými v patře křídel kolem prvního nádvoří. Asi z této doby pocházejí zbylé výplňové prvky - okna do nádvoří a dvoukřídlé dveře. S velkou mírou pravděpodobnosti byly tehdy zazděny arkády v přízemí a patře východního křídla. Jako novostavba vznikl dvorní přístavek po západní straně vstupního severovýchodního křídla a vnější přístavek zarovnávající odskok tohoto a navazujícího východního křídla. Rozšířeno bylo i křídlo nacházející se uprostřed dispozice, jehož součástí je štíhlá oválná hláska. Pod tímto křídlem byl ve skále vylámán sklep. Tyto rozsáhlé úpravy proběhly nejspíše na počátku primariátu arcibiskupa Antonína Petra Příchovského z Příchovic (1764 – 1793).

II. NÁDVOŘÍ

V roce 1589 je vystavěno severní křídlo se spojovací chodbou Kryštofem starším z Leskovce. Pro stavby pozdního 16. století je typická náročná sgrafitová figurální výzdoba, která zcela pokrývala vnější i dvorní fasády nových budov. Část z nich se v novodobé úpravě dochovala dodnes.

V roce 1918 byla opravována sgrafita. V letech 1973-77 byly naposledy provedeny na zámku větší opravy, znovu zejména renesančních sgrafit (M. Kolářem a M. Šonkou), které patří mezi nejlepší ukázky tzv. české renesance. Na lunetových římsách spojovací chodby můžeme rozpoznat světce sv. Jakuba menšího, sv. Mikuláše, Bartoloměje, Petra a Pavla a Jana Křtitele, pod římsami mezi okny pak postavy andělů s výjevem Zvěstování P. Marie. Celou délku stěny pod okny zaujímá vyobrazení patrně svatebního průvodu s vozovým spřežením a s muži na koních. Sgrafita se nedochovala v celém rozsahu - napravo je zničila přístavba ze 60. let 18. stol. přiznaná i ve štítu budovy, nalevo přístavba zděné pavlače na počátku 19. stol. K původně renesančnímu dvornímu průčelí byl přiložen chodbový trakt. V souvislosti s tím pak zřízen nový krov.

V průchodu pod spojovací chodbou si cestou na první nádvoří můžete vpravo povšimnout krásné ukázky renesančního nízkoreliéfního figurálního náhrobku.

III. NÁDVOŘÍ

Uzavřený areál zámku tvoří celek na sebe navazujících sedmi (!) křídel, které vytvářejí spolu s dvěma věžemi, třemi baštami a hradbou, dvě, prakticky však tři nádvoří. Původní hrad vznikl v bažinaté krajině a jediným obranným prvkem byl vodní příkop, který jej obklopoval. Sousední (dnes neexistující) rybník pod hradbou zasahoval až do míst dnešní silnice na Pelhřimov. Pro potřebu zvýšení obranyschopnosti celého systému byly pravděpodobně využívány i další tři rybníky výš proti proudu. Rozsah původního hradu lze dnes stěží odhadnout.

Hradba v současné podobě je novověká, částečně se v ní dochovaly originální renesanční dřevěné prvky. K mohutnému renesančnímu arkýři ve stěně jižního paláce je přistavěna dřevěná pavlač nad nepravidelnými arkádami. V nadokenních římsách jsou znaky Šebestiána Leskovce a jeho manželky Žofie.

Na renesančních dělových baštách s nepravidelným polygonálním půdorysem se dochovala většina prvků pro odvětrávání výstřelových spalin. Zdivo směrem do výšky rychle ustupuje, je značně odlehčené a „nerespektuje“ masivní nasazení dělostřelectva, protože jde o typ opevnění, které je částečně demonstrativní a je výrazně ofenzivní (je zde prostor pro osazení velkým počtem zbraní, které mají znemožnit nepříteli přiblížení na dostřel a umožňuje mnohonásobnou křížovou střelbu). Vedle té jižní, postavené roku 1567 bývala ranně barokní brána (nyní zazděná), která sloužila jako druhý vstup do objektu. Tou se vstupovalo na schodiště směrem do rozsáhlých zahrad po jižní straně zámeckého areálu po zrušení rybníku pod kurtinou. Vstup byl zřízen v místě původní renesanční hradby, která byla v šíři portálu vybourána.

Podél sýpky z roku 1593 projdeme na druhé nádvoří. Dnes je tato sýpka, kdysi mohutná patrová stavba klenutá na sloupy, zcela v rozvalinách. Sloužila mimo jiné jako konírna. Patrně v roce 1957 či 1958 se zřítila střecha sýpky patrně narušená už vichřicí roku 1880. Po jejím zániku již nic nebránilo rychlé destrukci jejích renesančních kleneb. Dnes ze sýpky zbývají pouze staticky velice narušené obvodové zdi. Severozápadní bašta za ní byla postavena roku 1576 - devět let po jihozápadní. Celé opevnění tedy vznikalo postupně, s delšími přestávkami zapříčiněnými nejspíše vysokými náklady podniku takového rozsahu. Nepřímo to dokládají i zachované dobové listiny, psané samotným Šebestiánem, v nichž se kvůli již pokročilejšímu věku a rozdělané práci na Řečici omlouvá z různých diplomatických a vojenských misí. Budova naproti má gotické jádro a pěkný renesanční plášť s ornamentálně vyškrabávanou omítkou, průčelí je zakončeno štítem s nepůvodní atikou, která pohledově kryje střešní krytinu a navozuje pocit větší mohutnosti celé stavby.

SEVERNÍ KŘÍDLO II. NÁDVOŘÍ

Zde na pavlači upozorním na relikty sgrafit, která navazují na výzdobu spojovací chodby. Je si zde též možné zblízka prohlédnout způsob, jakým byly tvořeny - na spodní vrstvu černé, tvrdé omítky se nanášela vrchní krycí bílá, do které byla sgrafita v určité fázi tuhnutí rýpána. Pracovat se tedy muselo velice rychle a zručně, po menších částech. Pokud vrchní vrstva nadměrně ztuhla, musela se v daném místě omítka sejmout a celý proces opakovat. I proto šlo o finančně a technicky velice náročnou úpravu fasády.

Na severní straně pod okny jsou zbytky mohutného valu, který tvořil další předstupeň pasivní obrany sídla. Na jeho koruně by případně mohl být plot (v pravém slova významu - tedy pletený - z mladých stromků), který ztěžoval obléhatelům přístup k hradbám a obráncům dával delší čas na eliminaci útočníků pomocí střelných zbraní. Pakliže by ale pocházel až z doby kolem třicetileté války, byl by val už bez něj.

Dělové bašty pak umožňovaly i tzv. flankování, tedy ostřelování vlastního prostoru přímo pod hradbou. Předpokládá se, že k obraně mohlo být využito i vyšších pater zámku až po podkroví.

Obvodové zdi směrem do příkopu jsou opatřeny větším množstvím krakorců, zachoval se zde pěkný příklad renesančního arkýře vysazeného na konzole a zastřešeného cibulovou věžičkou - taková patrně byla i na severozápadní baště, odkud byla snesena po již zmíněné ničivé vichřici v r. 1880 - nesla znak pánů z Leskovce s letopočtem 1576. Ve vrchním podkrovním půlpatře je zdobený v renesanci velmi oblíbeným způsobem - zmenšenými pevnostními prvky, zde ve tvaru klíčových střílen. Zda je bylo možné použít i prakticky se zjišťuje.

SPOJOVACÍ CHODBA

Spojovací chodba je jednou z nejzachovalejších částí celého zámku, protože se asi nenašel důvod, proč ji ničit. Je zde krásná hřebínková hvězdicová klenba nesená kamennými sloupy, které jsou z půli zazděné. Prostor mezi nimi tedy neroznáší váhu horních partií a slouží pouze jako výplň - možná druhotně vezděnou. Schodiště umožňující přístup z prvního nádvoří je bohužel staticky velmi narušeno a rozpadá se i valená klenba nad ním.

goticko-renesanční trakt

Obě na sebe navazující budovy mají v přízemí ještě goticko-renesanční prvky, první patro je stylově v podstatě čistě renesanční. Celý tento trakt se z vnějšku vyznačuje výtvarně stejným pojetím fasády s renesančním psaníčkovým motivem. Stavebně prodělal složitý vývoj. Ke hlásce se přimyká gotický palác, který byl ale rozšířen a to ve směru na západ - do druhého nádvoří a na sever. K němu přibylo ještě stavení, které jej spojilo s jižní stranou areálu a jehož jeho výstavba se datuje do samého začátku přestavby mezi lety 1558-60 za Šebestiána Leskovce z Leskova. Stejně jako jinde i tato budova byla v průběhu 60. let 18. století opatřena novými krovy hambalkové konstrukce s ležatými stolicemi. Hodnotný je arkýř otevírající se do prvního nádvoří.

jižní křídlo

Nacházíme se v další nejstarší části zámku. Do výše prvního patra je gotické, výše goticko-renesanční zdivo. Tato místnost podle mnohých znaků - pozůstatků dochovaných fresek, štukového zaklenutí arkýře křížovou klenbou, přístupu do arkýře z pavlače (přístup celebrujícího kněze?) i erbu v nadedveří - sloužila jako zámecká kaple. Orientace oltáře na západ je sice v rozporu se zásadou umisťovat ho směrem k Jeruzalému, tedy na východ, ale podle analogií s jinými vrchnostenskými sakrálními prostory to není ojedinělá výjimka. Každopádně kapli někde na zámku předpokládat musíme i s ohledem na dlouhodobé držení církví.

V místnosti v jihovýchodním nároží se dochoval velmi pěkný renesanční krb zdobený znaky Šebestiána Leskovce z Leskovce (čtvrcený v němž se střídají zkřížené vidle se zkříženými klíči) a jeho manželky Žofie Benedové z Nečtin (střela směřující vzhůru ve zlatém pruhu pokosem přes modré pole), s vytesaným letopočtem 1560. Půlený erb se zkříženými vidlemi a čtyřramenným křížem uprostřed je památka na pouť Šebestiána do svaté země. Erb je tedy už povýšený, ale oficiálně k tomu došlo až po roce 1583. (Ještě lze na zámku spatřit původní znak rodu Leskovců - se zkříženými stříbrnými vidlemi v červeném poli) V souvislosti s adaptacemi za komunistické éry byl krb zaslepen a zůstala v něm pouze průchodka pro rouru od kamen…

VÝCHODNÍ KŘÍDLO

Za Arnošta Haracha bylo přistaveno v 50. letech 17. století. V přízemí pod námi slepé arkády navazují na severovýchodní křídlo. Stavebník se tu musel vypořádat s rozdílnou úrovní podlah mezi starší a novou zástavbou navázáním na arkády jižního křídla. Původní zdivo obvodové hradby sahá až k podlahám prvního patra, v přízemí mají ještě některá okna spíš povahu střílen. V přízemí tohoto a severovýchodního křídla jsou valené klenby s lunetami, první patro je většinou plochostropé.


SEVERNÍ KŘÍDLO I. NÁDVOŘÍ

Toto křídlo je spolu se sousedícím východním jedno z mladších - z 2. desetiletí 17. stol. Dochovaly se zde jediné zbytky původního inventáře v podobě rokokových kachlových kamen patrně opět z velké přestavby kolem r. 1765 a v tomto sále dřevěná kazetová podlaha. Kamenný most pod okny nahradil původní dřevěný padací kolem roku 1675, znak nad vstupní branou, viditelný z vnější strany, patří arcibiskupovi hraběti Janu Bedřichovi z Valdštejna.